Jistoty – otazníky – tápání – hledání

Žižkovské divadlo vstoupilo do sezóny 1989/90 jako zavedená alternativní scéna vyhlášená především tím, že divadlachtivý divák se zde setkal s formálními postupy, které byly dlouhá léta pro oficiální scény většinou zapovězeny, a s tematikou, jež opisem, symbolikou či metaforou jednoznačně upozorňovala na nesmyslnost a absurditu tehdejší oficiální ideologie. Je ovšem na druhou stranu pravda, že z tohoto pohledu mělo Žižkovské divadlo již vrcholnou a kvalitativně nejpřínosnější dobu za sebou a že se svým způsobem blížilo k určité vyčerpanosti, ke křižovatce, kde je nutné se rozhodnout o dalším dramaturgickém směřování. Listopadové události roku 1989 běh věcí zásadně a ve všech směrech urychlily.

To, že se Žižkovské divadlo, kam se chodilo „za skutečným divadlem a za skutečnou realitou“, ocitlo na počátku sezóny 1989/90 v jisté krizi, mělo několik příčin, které vyplývaly ze stavu společnosti, a tím i ze stavu divadla. Pryč byly doby tvrdých a razantních ideologických zásahů (v podmínkách Žižkovského divadla například zrušení souboru Dostavník či nepovolení uvádět některé inscenace Činoherního studia Ústí nad Labem), pryč byla nemožnost vůdčích osobností alternativních scén působit v oficiálních pražských divadlech (odchod zásadních tvůrců Činoherního studia Ústí nad Labem v čele s I. Rajmontem do pražského Divadla Na zábradlí; režie E. Schorma v Národním divadle – byť „jen“ opery; režie J. Kačera v Divadle na Vinohradech, atd.).

Stejně tak byly k provozování povoleny inscenace, které by před pěti lety (nemluvě o deseti) byly díky svým předlohám předem odsouzeny k zákazu (za všechny uveďme v Žižkovském divadle uváděnou hru K. Steigerwalda Neapolská choroba, předtím několikrát nekompromisně zakázanou v Ústí nad Labem i jinde, či hru M. Bulgakova Purpurový ostrov pražského amatérského souboru Anebdivadlo s premiérou v červnu 1989 právě v Žižkovském divadle, atd.).

Příčin bychom našli více, ale zásadně lze říci, že doba nejtvrdších zákazů a pronásledování byla Žižkovskému divadlu jako divadlu tzv. „perifernímu“ z hlediska uměleckého paradoxně nakloněna více, než doba jistého (byť ne elementárního) uvolnění.

Samozřejmě, bylo to dáno lokalitou, „neoficialitou“, v daných podmínkách určitým osvícenstvím (byť omezeným) bezprostředních nadřízených orgánů – odboru kultury ONV Praha 3 a Obvodního kulturního domu v Praze 3 (vzpomeňme jen „oázu“ Juniorklubu na Chmelnici, který měl stejné nadřízené orgány). V takovémto klimatu se ocitlo Žižkovské divadlo v přelomové době – v listopadu 1989.

Po počáteční euforii a dramatických okamžicích listopadu a začátku prosince 1989 (i zde probíhala dnes již legendární setkání herců, studentů, budoucích politiků s diváky) se v Žižkovském divadle promítly všechny typické znaky soudobé reflexe umění, divadlo nevyjímaje. Po vystřízlivění z původního nadšení, že převrat v Československu vedle studentů iniciovali především divadelní umělci a že jim tudíž diváci automaticky zůstanou navždy věrní, následoval ještě daleko tvrdší pád. Divákům i tvůrcům zmizel komunistický nepřítel, jehož pochybenou ideologii bylo nutné na jevišti konfrontovat s rozumovou realitou, a být tudíž „na stejné lodi“. Na formální divadelní postupy nebyl čas, neboť každodenní události společenské byly daleko a daleko dramatičtější než samotné divadlo.

Divadlo jako takové – Žižkovské divadlo stejně tak – se ocitlo v hlubokém vakuu. Jak oslovit diváka, který žije stejnou skutečnost jako já, jak ho přimět k tomu, aby dal přednost divadlu před vzrušujícími a soukromou realitu zásadně řešícími zprávami? Ano, byly to dva až tři roky pro divadelníky velmi bolestné. Byly to roky, kdy diváci si nacházeli cestu do divadla jen velmi obtížně, kdy mnoho divadelníků přestalo věřit v sílu divadla a v sílu divadla přestalo věřit i mnoho diváků…

Je ke cti divadla – a opět i ke cti Žižkovského divadla -,že i tuto dobu vydrželo a přežilo, neboť se ukázalo, že dokáže promlouvat k lidem, ptát se po jejich trápeních a radostech, nabídnout jim alternativu jejich existence na tomto světě…

V Žižkovském divadle se výše zmíněné tendence promítly zcela typicky. Ještě dávno před listopadem 1989 došlo k totální proměně Činoherního studia Üstí nad Labem, které bylo vždy jedním z hlavních pilířů dramaturgie Žižkovského divadla. Po odchodu několika klíčových herců – J. Bartošky, K. Heřmánka, P. Zedníčka – opustila Činoherní studio i jeho hlavní osobnost, režisér a umělecký šéf souboru I. Rajmont. Na jeho místo nastoupil P. Poledňák se svým týmem tvůrců a se svou koncepcí, která po svém, ale s vědomím předchůdců, respektovala postavení souboru v českém divadelnictví. Jejich inscenace – Výstup na Fudžijamu, Meteor, Marat – Sade, později Nepijte tu vodu atd. – se v Žižkovském divadle takřka vždy stávaly opět událostmi.

Vedle této linie dávalo Žižkovské divadlo prostor i tvůrčím osobnostem, které byly s touto scénou jakýmkoli způsobem spjaty. Tak se stalo, že zde došlo k obnovené premiéře veleúspěšné inscenace bývalého Divadla Na Zábradlí, hry C. Confortése Maratón v režii E. Schorma, pod rouškou agentury Pražského kulturního střediska. Pod agenturou, tentokrát pod Středočeským kulturním střediskem, se skryla inscenace, která vyprodávala Žižkovské divadlo několik let: D. Kaminka Osamělost fotbalového brankáře. Exceloval v ní P. Zedníček, stejně jako v inscenaci Strašidla A. Koenigsmarka J. Jirásková a v Soukromé derniéře J. Knitlové J. Šulcová a O. Vízner. S tímto repertoárem se Žižkovské divadlo ocitlo v přelomovém období listopadu 1989.

Byl to bezesporu repertoár kvalitní, ale již ne tolik objevný a zásadní, jako v letech před tím. Po listopadu 1989 si samozřejmě díky atraktivním interpretům diváci na Žižkov cestu našli, ale již ne zdaleka na všechno. Dá se říci, že s novými inscenacemi divácká náklonnost klesala, a to i v takových případech, kdy zde např. K. Heřmánek nastudoval monodrama K. Süskenda Kontrabas. V té době K. Heřmánek začal uvažovat o založení Divadla Bez zábradlí, což také později uskutečnil v divadle Gong. Jedním z důvodů, proč nezaložil Divadlo Bez zábradlí na Žižkově, byla malá kapacita (230 míst) Žižkovského divadla…

To vše patřilo k hektické a pro divadlo nešťastné době let 1991–1993. České divadlo ztratilo svou původní tvář, výsledkem čehož bylo logické ukončení okrajových inscenací významných herců a urputná snaha všech najít své místo v nové skutečnosti. V té době bylo také jasné, že se nově (byť asi ne definitivně) formuje české divadlo jako celek. Logickým vyústěním těchto snah pak bylo, že Činoherní studio (resp. jeho soubor v čele s P. Poledňákem) přešlo na konci sezony 1992/93 do pražského Rokoka, čímž skončila spolupráce Žižkovského divadla a Činoherního studia Ústí nad Labem jako rovnocenných partnerů. Soubor P. Poledňáka vystřídal v Ústí nad Labem mladý studentský soubor v čele s J. Pokorným, který – než se vydal vlastní cestou – ještě dvě sezony působil v Žižkovském divadle. K uměleckým problémům přibyly po listopadu 1989 i problémy organizační, v některých případech malicherné a formální. K 1. 1. 1992 byl zrušen Obvodní kulturní dům v Praze 3 – což rozhodně malicherné nebylo. Problematičtější se stala otázka nového názvu. V dobách někdejší velké slávy se Žižkovské divadlo jmenovalo Masarykova síň a bylo logické, že po tomto názvu prahlo po listopadu 1989 mnoho pamětníků, slovo „síň“ však bylo díky minulému režimu velmo zprofanováno. Vznikl proto kompromis, který připustil jak Masaryka, tak divadla. Ale název – Žižkovské divadlo T.G. Masaryka – jako by nevědomky vyjadřoval problematiku doby v celé její šíři. Byl to svým způsobem hybrid, který nemohl přežít, po kterém muselo (anobo mělo) přijít východisko. Jako v celém divadelním umění.

V říjnu 1992 přichází na Žižkov Divadlo Járy Cimrmana. Dnes se krásná žižkovská scéna jmenuje Žižkovské divadlo Járy Cimrmana a divákům je nabídnuta jasně a zřetelně alternativa jejich existence na tomto světě. Mimochodem mně velmi konvenující. A jak se tak kokám kolem sebe, zdaleka ne jenom mně. A to je moc dobře!

Milan Schejbal

On-line rezervace

ŽIŽKOVSKÉ PŘEDPLATNÉ

Již nyní si můžete rezervovat a zakoupit naše abonentní vstupenky. Vedle našich stálých souborů - DJC, 3D company, Divadla AQUALUNG a Divadla A. Dvořáka Příbram se můžete těšit na představení Naivního divadla Liberec a Městského divadla v Mostě.

Připravili jsme pro Vás 4 abonentní skupiny, a jako vždy máme pro Vás i řadu slev.

Žižkovské předplatné může být i hezkým dárkem pod stromeček.

Vaše divadlo

 

POKLADNA DIVADLA

Vážení diváci,

pokladna je otevřena pondělí - čtvrtek v 16:30 - 19:30, ostatní dny v týdnu jednu hodinu před začátkem představení, pokud hrajeme.

Ve svátky je pokladna otevřena vždy 18 - 19 hod., pokud se hraje.

V opačném případě je pokladna zavřená.

V prosinci je pokladna otevřena do 22.12. včetně, dále pak 30.12. 16:30-19:30, 31.12. 16-17 hod. V lednu je pokladna otevřena od 6.1.2020 v běžných pokladních hodinách. 

Tel.: 222780396 - pokladna

        222781860 -  kancelář

V pokladně divadla nelze platit platební kartou.

 

 

 

 

Naši sponzoři

PPF Office house Komterm Plzeňský prazdroj Společnosti Online Generali ProVektor Freko a.s.

ZMĚNA TITULU 24.1. / Change title 24.1.

Vážení diváci, v lednu dochází ke změně titulu. Místo plánovaného THE ACT odehrajeme THE STAND IN. Diváci se zakoupenými vstupenkami byli vyrozuměni e-mailem. Další představení THE ACT je naplánováno na 6.3.2020. Děkujeme za pochopení. Vaše divadlo

Dear audience, in January we'll change a title of the play. Instead of planned THE ACT, we'll play THE STAND-IN. The members of the audience who bought a ticket online, received an email. Next performance of THE ACT is planned to 6th March 2020. Thank you for your understanding. Your theatre. 

ŠVESTKA pro HELPPES

Benefiční představení.

Vedle vstupenky v hodnotě 400, 370 a 270 Kč obdržíte též certifikát s částkou 600 Kč, kterou přispějete a která bude předána organizaci HELPPES před představením. Tudíž celková hodnota vstupenky je 1.000, 970 a 870 Kč.

Zakoupením vstupenky na toto představení dne 29. 3. 2020 přispějete nevýdělečné humanitární organizaci na výcvik asistenčních psů pro hendikepované občany.

Na toto představení není možné zakoupit vstupenky online, jakožto nelze fakturovat částku za certifikát. Na požádání Vám radi vystevíme přijmový doklad na celkovou částku za certifikát / ty. Děkujeme za pochopení.

Více o centru HELPPES najdete na: www.helppes.cz

Děkujeme za pochopení.

Vaše divadlo